Téměř každý den se naprostá většina z nás účastní silniční dopravy. Řízení motorového vozidla je součástí života značné části dospělé populace v České republice. Účastníky silničního provozu však nejsou pouze řidiči motorových či nemotorových vozidel, ale samozřejmě rovněž spolujezdci, chodci či cestující v prostředcích hromadné dopravy. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, definuje účastníka provozu jako každého, kdo se přímým způsobem účastní provozu na pozemních komunikacích. Při takto rozsáhlém okruhu subjektů není žádným překvapením, že se poměrně často lze setkat s protiprávním jednáním v silniční dopravě, z něhož je vyvozována trestněprávní odpovědnost.
Trestné činy v dopravě jsou nejčastěji spojeny s vážnějšími dopravními nehodami nebo konzumací alkoholu. Mezi typické úmyslné trestné činy v spáchané v silničním provozu patří neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 trestního zákoníku, obecné ohrožení dle § 272 trestního zákoníku či ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku. V souvislosti s dopravními nehodami ovšem převažují nedbalostní trestné činy, mezi které řadíme např. usmrcení z nedbalosti dle § 143 trestního zákoníku, těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 trestního zákoníku nebo ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 trestního zákoníku.
Jak ví asi každý, kdo se někdy pohyboval v silničním provozu, alkohol za volant nepatří. Zde je však dobré si připomenout, že pod vlivem alkoholu či jiných psychotropních látek je zapovězeno řídit mimo motorová vozidla i nemotorová vozidla (např. jízdní kolo). Dle judikatury trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku spáchá řidič, u něhož naměřená hladina alkoholu v krvi dosáhne 1 promile a více – za tohoto stavu je každý automaticky považován za nezpůsobilého řídit vozidlo, čímž je skutková podstata trestného činu naplněna. Neschopnou ovládat vozidlo může být samozřejmě i osoba s nižší hladinou alkoholu v krvi, v takovém případě však tato nezpůsobilost musí být prokázána. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že osoba s hladinou alkoholu v krvi nižší než 1 promile je odpovědná za přestupek.
Trestného činu usmrcení z nedbalosti se dopustí viník dopravní nehody, při které došlo ke smrti jiné osoby. Výše trestu za tento přečin se odvíjí od toho, nakolik závažné porušení silničních pravidel bylo příčinou dopravní nehody. To platí rovněž pro trestné činy těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a ublížení na zdraví z nedbalosti. I zde v případě hrubého porušení zákonů o bezpečnosti dopravy hrozí pachateli přísnější trest. Skutkové podstaty těchto přečinů se liší pouze tím, zda u poškozeného došlo k těžké újmě na zdraví či k ublížení na zdraví.
V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu předpokladem nedbalostního zavinění je zanedbání potřebné míry opatrnosti. To však nelze dovozovat jen na základě zpětné myšlenkové konstrukce nepodložené konkrétními fakty. Nedbalostní zavinění je třeba vyvozovat z konkrétních skutkových okolností, řádně prokázaných před obecnými soudy. Vždy záleží na konkrétní situaci a subjektivně vymezené míře opatrnosti, kterou je schopen řidič v konkrétním případě vynaložit tak, aby neporušil jemu zákonem uloženou důležitou povinnost. Tyto povinnosti upravuje celá řada právních norem, jejichž znalost se od účastníků provozu očekává, a proto platí tzv. princip omezené důvěry. Jeho podstata spočívá v tom, že účastník silničního provozu může spoléhat na dodržení dopravních předpisů ostatními účastníky provozu na pozemních komunikacích, nevyplývá-li z konkrétní situace opak. Po řidiči tedy nelze spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal možné porušení pravidel silničního provozu jinými účastníky a aby tomu přizpůsobil své počínání. To však platí pouze v případě, není-li z okolností zřejmé, že jiný účastník téhož provozu své povinnosti porušil.
Pachatelem výše zmíněných nedbalostních trestných činů mnohdy bývají osoby bez trestní minulosti. Dopravní nehodu často způsobí z nepozornosti, neopatrnosti nebo chybné reakce na nenadálou situaci. Pro pachatele je obvykle velkým břemenem již samotné vědomí o tom, že se dopustili trestného činu a někomu jinému způsobili újmu na zdraví či v horším případě smrt. Za předpokladu, že způsobené následky nejsou příliš fatální a nejednalo se o hrubé porušení povinností řidiče vozidla, sahají často soudy k alternativním trestům, mezi nimiž lze vypíchnout např. peněžitý trest, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody a především zákaz činnosti spočívající nejčastěji v zákazu řízení motorových vozidel po určitou dobu. K recidivě, tedy k opakovanému páchání trestné činnosti, v případě těchto trestných činů dochází méně často než např. u trestných činů proti majetku. Určitý trend spočívající v opakování trestné činnosti lze spatřit spíše u úmyslných trestných činů v dopravě, typicky u výše uvedeného trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky.
Jak jste se mohli dočíst v tomto článku, člověk je tvor chybující a každému z nás se může přihodit dopravní nehoda způsobená chvilkovou nepozorností. Pakliže jste se do podobné situace dostali, ať už z pozice pachatele či poškozeného, neváhejte kontaktovat naši Advokátní kancelář LEGISTES. Vše s Vámi zkonzultujeme, dobře Vám poradíme a budeme Vás zastupovat, jak nejlépe umíme, ať už z pozice obhájce či naopak z pozice zmocněnce poškozeného.